Nálepkování

Je to jeden z mých posledních momentů AHA, kdy jsem slyšela o možnosti nepoužívat absolutní označení. Přestat nálepkovat se doporučuje v praxi všímavosti (mindfulness) a také jsem o něm slyšela mluvit Jaroslava Duška ve čtyřech dohodách. 

Krásně jsem si uvědomila, jak je rozdílné o něčem se dozvědět a až jak moc je rozdílné tyhle věci uvést do praxe. 

Když někomu ve svém okolí budeme neustále říkat, že je hloupý, neschopný a nemožný, po čase si pravděpodobně dotyčný začne sám o sobě tyhle věci myslet. Slova jsou mocná a dokáží velmi zranit, stejně tak dokážou vyzdvihnout, potěšit a pomoct. Když jsem slyšela radu, která zněla, nepoužívejte absolutní označení či výroky. Uklidnila jsem sama sebe, že tohle není můj případ. Ale jak funguje všímavost. Respektive praxe všímavosti. Pokud začnete používat metody všímavosti, dost možná se vám stane to co mě. A to, že jsem takto absolutně označila svou dceru. Uááá lekla sem se uvnitř sebe v ten moment, kdy mi ta slova vypadla z pusy. Fuj. Já to dělám taky. No oukej. Zlobivá, hodná, hrozná...na psa: neštěkej, si hroznej. No a moment AHA byl tady. Uvědomila jsem si další zlozvyk, návyk, vzorec svého chování. Takže jsem se v tu chvilku rozhodla, že to dělat nebudu. Jenže to není tak lehké.

Tyhle naše hluboce zakořeněné vzorce chování se nelehce prolamují. Při několika dalších situacích jsem si to uvědomila vždy, až když ta slova vypadla z pusy. Nedokázala jsem si předem uvědomit, že se chystám označit své dítě nějakou hroznou nálepkou. Uvědomuji si, že pokud v tom nepřestanu, můžu v ní postupem času zakořenit mínění, že není dobrá, že je hrozná (např.). 

Další fází u mě momentálně je, že si i občas všimnu, že chci z pusy vypustit nějakou nálepku. Takže to neudělám. Lepší je mlčet, než zasévat.

Postupovat by se mohlo tak, že např. když dítě něco rozbije, neříkat: "ty vždycky všechno rozbiješ, jsi nešikovná", ale říct např. "no jo, tak to se ti zrovna nepovedlo, trochu mi to vadí, protože sem tu vázičku měla ráda, ale je to jen nějaká věc, máme jich ještě hodně". 

Upřimně v tomhle se hledám. Hledám ta správná slova. Nicméně mám velkou radost z toho, že jsem si opět uvědomila další svůj zlozvyk, zarytý hluboko v mém jednání a prožívání.